Apropo – “všimné “ za pôrod !?

Rodila jsem poprvé nedávno – v prosinci loňského roku – v žilinské nemocnici. Všeobecně zásadně nesouhlasím s braním a dáváním úplatků i s ostatními formami vyhledávání protekce a moje poslední zkušenost mi tento můj názor potvrdila.

Do Žiliny jsem se přistěhovala s manželem před necelými dvěma roky. Kvůli úředním formalitám jsem ještě první polovinu těhotenství musela dojíždět do poradny do Česka a přestože jsem tam byla maximálně spokojena, věděla jsem, že rodit budu tady.

Když se blížil termín porodu, příbuzní a známí se začali vyptávat, jestli už mám “domluveného” doktora, který “mě bude rodit”. Čím déle a častěji jsem poslouchala podobné rady a to i od lidí, kterých si vážím, přestávala jsem je s nechápavým úsměvem odbývat a málem jsem dostala strach! Rodinná přítelkyně – lékařka v místní nemocnici(!) , která tu sama rodila před několika lety, dokonce vyslovila názor, že život dítěte je přece nade vše, ona že doktora domluveného měla a rozhodně by nic neriskovala a chtěla by to tak znovu. Názory podobné tomuto zde převažují mezi laiky, ženami – rodičkami a jejich příbuzenstvem, i mezi nemocničním personálem a setkávala jsem se s nimi hodně, i když jsem je nevyhledávala.

Opačný názor jsem naopak vyhledávat musela, ostatně jako všechny informace, bez kterých se podle mě žena-prvorodička neobejde. Můj gynekolog a ještě jeden ženský lékař, se kterým jsme v pracovním vztahu, mě ujistili, že rodit v Žilině v porodnici bez protekce nepředstavuje zdravotní riziko ani pro matku ani pro dítě. Nezávisle na sobě mi vysvětlili, že porod je fyziologický proces, kterému může těžko někdo zabránit a že lékař nemá mnoho variant, jak postupovat. (Asi bych ale měla uvést, že moje těhotenství a celkový zdravotní stav byly naprosto normální.) Na dotaz, proč tedy všichni shánějí známého doktora mi jeden z nich odpověděl, že význam takové protekce spočívá jen v psychické podpoře rodičky: jde rodit klidnější s vědomím, že nebudou na sále jenom cizí anonymní osoby.

Můj tchán mi z vlastní jistě dobré vůle domluvil protekci. Jelikož jsem byla zrovna ve vyděšené fázi, šla jsem v určený čas do nemocnice “ukázat se”. Na místě jsem zjistila, že takových případů jako jsem já, tam na onoho lékaře už čeká asi dalších dvacet. Měla jsem pocit, že čekání na chodbě, kde nebylo ani kam si sednout, by mi jen přitížilo, tak jsem odešla. Nechápu o co míň bych byla anonymní, když by mě onen doktor viděl jednou před porodem a to ještě v davu desítek dalších žen!

Ze své minulé zkušenosti a ze zkušeností přátel vím, že toto není normální. Jsou nemocnice, kde za poplatek například 500 korun, může přijít kdokoliv na jakousi exkurzi, podívat se na místa, kde se vyšetřuje, čeká, rodí, leží po porodu. Pracovník nemocnice vysvětlí zájemci celý průběh porodu přímo na místě, takže žena může mít dost přesnou představu do čeho jde. Proč bych pak strachy měla shánět nějakou protekci? Proč bych nemohla zaplatit svému gynekologovi, který mě nejlépe zná, aby byl přítomen u porodu, když už to nechtějí umožnit mému manželovi, jakožto laikovi, který by “překážel”?!

V české poradně jsem za každou návštěvu doplácela 100 korun a stálo mi to za to, protože doktor měl ultrazvuk přímo v ordinaci, ordinoval i odpoledne a večer, objednávala jsem se na konkrétní hodinu a nikdy jsem nečekala déle než 20 minut. Chovali se ke mně profesionálně a na peníze mi vystavili potvrzení. Netvrdím ovšem, že tak to chodí v celém českém zdravotnictví na rozdíl od slovenského.

Na závěr považuji za důležité dodat, že můj porod proběhl hladce, lékař i asistentky byli hodní nebo aspoň neutrální, stejně tak i sestry na oddělení a celkově si na pobyt v porodnici v Žilině absolutně nestěžuji a to vše se mi dostalo ZADARMO a aniž bych znala někoho z doktorů nebo sester! Myslím, že na to, jaká chudoba tam vládne (20 teploměrů na 24 pacientek apod.), poskytují velmi dobrou péči.

Uvítala bych, kdyby mi někdo vysvětlil, co brání tomu, aby si přivydělávali například výše uvedenými “exkurzemi”, případně jiným nadstandardem.