Poporodní deprese

Pro většinu lidí je narození dítěte spojováno s představou času radosti a nadšení. I když se to málo ví, v poporodním období se velmi často objevuje zhoršená nálada. 50–80 % žen prožívá 3.–4. den po porodu krátkou epizodu zhoršené nálady projevující se zpravidla podrážděností, kolísáním nálady a epizodami pláče. Mají pocit, že k dítěti necítí, co by měly, nebo že na ně nestačí. Jsou vyčerpány. Kolísání nálady je charakterizováno stavy euforie, které se střídají s úzkostí, smutkem, napětím nebo podrážděností. Některé ženy říkají, že se cítí zmatené, ale objektivně to patrné není. V anglosaských zemích mluví o „maternity blues“. Tato krátkodobá změna v náladě je způsobená prudkým poklesem estrogenů a progesteronu. V zásadě je neškodná a spontánně odeznívá. Nejčastější je u prvorodiček. Častěji se objevuje u žen, které před těhotenstvím trpěly premenstruální tenzí.

Déletrvající zhoršení nálady různého stupně a trvání postihuje 10–15 % žen po porodu. Plně vyjádřená depresivní epizoda se objevuje u 8,2–14,9 % rodiček. Ještě vyšší (26%) je výskyt u adolescentních matek. Jako možné příčiny jsou zvažovány biologické faktory, zejména narušení serotonergního a noradrenergního systému a poruchy denních rytmů v období náhlých hormonálních změn. Je však kladen důraz i na významné psychosociální stresy, které se v období kolem porodu mohou objevit.

Typické projevy deprese v poporodním období

Můžeme rozeznat tři hlavní typy poporodních depresí:

1. poporodní nebo mateřské „blues“ jako mírný emoční problém krátkého trvání;
2. poporodní depresi, závažnou a potenciálně život ohrožující psychickou nemoc;
3. poporodní psychózu: vážné psychotické onemocnění ohrožující život matky i dítěte (dříve nazývanou laktační psychóza).

Mezi typické příznaky poporodního „blues“ patří kolísání nálady, zvýšená přecitlivělost, úzkostnost, podrážděnost, pocity strachu a neschopnost vnímat lásku k novorozenci, z čehož pramení sebeobviňování. Mohou se objevit problémy se spánkem. Příznaky začínají obvykle 3.–4. den po porodu, vrcholí 5.–7. den a vymizí do 12. dne. Příznaky trvající déle než 14 dnů mohou znamenat riziko rozvoje vážnější poporodní deprese.

Mezi příznaky poporodní deprese převládají pocity selhávání, nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, sociální izolace, bezmoc a beznaděj, katastrofické obavy z budoucnosti, ztráta zájmu a potěšení, nechutenství, nebo naopak přejídání. Rodičky mají pocit, že dítě je nechtěné, nedokážou je milovat ani se o ně postarat. Mohou být přítomny poruchy spánku, nekontrolovatelná plačtivost, potíže dotýkat se dítěte a pečovat o ně, vztek a podrážděnost, pocity ztráty kontroly. Vzácně při výrazném prohloubení symptomatologie hrozí psychotické prožitky a riziko zabití dítěte či sebevraždy. Kromě depresivní a úzkostné symptomatologie se mohou objevovat obsese a kompulze, panické ataky, nadměrné pití alkoholu.

Obvykle se poporodní deprese objevuje za 6–12 týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku poté. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky. Smutná nálada bývá zpočátku v pozadí obrazu, ovšem postupně se může rozvíjet do deprese různé hloubky. Schopnost postarat se o dítě značně klesá. Postižená maminka se odsuzuje za to, že necítí nic k dítěti, je přesvědčena, že jako matka selhala, obává se, že ji partner opustí a zanechá s dítětem samotnou, začíná se vyhýbat kontaktu s okolím, uzavírat v bytě, ztrácí potěšení z věcí, které ji dříve bavily. Obvykle ztrácí také chuť k jídlu a trpí úpornou nespavostí, často bezdůvodně pláče. Většinou zůstává deprese na mírné nebo středně hluboké úrovni. Biologickými rizikovými faktory jsou předchozí epizoda deprese (až 30 % žen, které v minulosti prodělaly depresi, ji rozvine po porodu), depresivní epizoda po minulém porodu (52–62 % žen rozvine novou epizodu po dalším porodu) a depresivní porucha u pokrevních příbuzných. Mezi psychosociální rizikové faktory patří nedostatečná sociální podpora, negativní životní události, nestabilita partnerského vztahu a ambivalence týkající se těhotenství.

Co když Janíčka bodnu?

U 21leté vdané Magdy, matky šestitýdenního chlapečka, došlo po velmi dlouhém porodu k rozvoji výrazných tělesných potíží: pocit, že nemůže dýchat, „knedlík v krku“, nadměrné pocení, závratě, slabost v nohách, tlaky v břiše. Objevila se nespavost, nechutenství, silná úzkost, strach, že dítě nezvládne, a obava, aby mu neublížila (aby ho nevyhodila z okna, neudusila polštářem nebo nebodla ostrým předmětem). Již před porodem měla strach z porodu, porod byl těžký, trval přes osm hodin, byl silně vyčerpávající. Po porodu „se na ni vše sesypalo“, celých 14 dní měla silné tělesné potíže. Syn navíc zvrací, jsou již potřetí za šest týdnů v nemocnici. Magda si neví rady, doma být sama nedokáže, k veškeré práci má odpor, pořád ji odkládá, je z toho nešťastná, má dojem, že to nikdy nezvládne. Nutkavě se jí dostavují myšlenky, že by mohla dítěti ublížit, že ho dá raději do ústavu, protože je pro ně nebezpečná. Přitom se na druhé straně velmi bojí o zdraví dítěte. Chvílemi cítí, že k dítěti má dobrý vztah. O vztahu k dítěti však pochybuje, není milující matka jako jiné, chybí jí „pravá mateřská láska“. Navíc se bojí být sama doma, bojí se vycházet mezi lidi, nakupovat, necestuje dopravními prostředky.

Při vyšetření je nálada zjevně depresivní s epizodami pláče a lítosti. Popisuje nutkavé myšlenky – „Co když ublížím dítěti?“, „Co když ztratím nad sebou kontrolu a vyhodím ho z okna?“, „Co když ho bodnu nůžkami?“ apod. Tyto myšlenky ji napadají, když vidí nebezpečný předmět (jehlici, nůžky) nebo když přistoupí k oknu. Proto sama před sebou tyto předměty schovává a ohrožujícím situacím se vyhýbá. Dále si stěžuje na bezradnost, nerozhodnost, nechuť k jakékoliv činnosti, ztrátu pozitivního prožívání.

Jen výjimečně se objevuje v poporodním období psychóza (1–2 případy na 1000 porodů). Poporodní psychóza se nejčastěji objeví v čase od prvních 48–72 hodin až po několik týdnů po porodu. Prvními příznaky jsou neklid, podrážděnost a problémy se spánkem, velmi rychle se však objeví psychotické depresivní nebo manické příznaky s dezorganizovaným chováním, bludy, halucinacemi. Při depresivních projevech maminka ztrácí kontakt s realitou, mívá depresivní halucinace (hlasy) a bludy (je přesvědčena, že dítě je podvrženo, ďáblovo apod.). Pak je nutná urgentní hospitalizace, jinak jsou jak novorodička, tak dítě v riziku ohrožení života. Ještě vzácněji se může objevit i manická epizoda s rozjařenou nadměrně skvělou náladou, nespavostí.

Ján Praško, Hana Prašková
Depresivní porucha je onemocnění celého organismu, které postihuje tělo, náladu, myšlení i chování. Bez léčby mohou příznaky deprese trvat měsíce i léta, mohou nemocnému způsobovat velké utrpení, nebo dokonce vést k sebevraždě. Dobrá léčba však může pomoci více než osmdesáti procentům lidí trpících depresí. Autoři uvádějí základní informace o depresích a příbuzných poruchách, jejich příčinách a projevech. Představují různé typy léčby. Důraz je kladen na to, co pacient může pro překonání deprese dělat sám a jak mu může pomáhat jeho rodina a okolí.